Karel Schwarzenberg
Karel Schwarzenberg
Původ rodu
a jeho stručné dějiny do konce 16. století
jsou Dolní Franky, okolí Vircpurku. Nazývali se původně podle rodového statku /či pevnosti/ „ze Seinsheimu“.
jako nejstarší syn PhDr.Karla Schwarzenberga a Antonie, princezny z Fürstenbergu.
Jeho rodina náleží k Orlické větvi rodu Schwarzenbergů.
„Jsme střízlivější, reální. Někteří nám to dokonce vytýkali, že nestavíme tak krásné stavby jako Lichtensteinové, nesbíráme takové krásné obrazy a umělecká díla. Na to my jsme moc nebyli. Jsme spíš řádní správci. Už od 18. století jsme budovali různá sociální zařízení pro lidi, kteří na našich pozemcích pracovali. A nikdy jsme je nerozdělovali podle toho, k jaké národnosti nebo náboženství se hlásí, všichni měli stejná práva, stejné výhody... Vždycky jsme se také starali o archivy. Schwarzenbergové jsou prostě střízliví správci.“
Během několika let přišla rodina o velkou část rodového majetku. Nejdříve před 2. světovou válkou v důsledku první pozemkové reformy. Jeho otec ještě před mnichovskou dohodou v roce 1938 sepsal a podepsal dopis prezidentu Edvardu Benešovi - prohlášení šlechticů, kteří se přihlásili k české národnosti a stvrdili svou loajálnost k republice. Ve svém postoji vůči nacistům setrvával i během okupace. V důsledku toho byla v únoru 1942 na majetek uvalena okupační správa. Říšské občanství navzdory výhružkám odmítla i jeho matka Antonie, původem Rakušanka. „Moje matka, když se pro něco rozhodla, tak neustoupila. Nelitovala a taky se nebála ani čerta. Když jednou gestapáci vtrhli bez ohlášení na Orlík, řvala tak, že se klepala okna. A oni prchli bez pozdravu.“My nejsme nic jiného než velcí sedláci. Máme velmi silný vztah k půdě, k zemi. Moje rodina vždy ... milovala tuto zemi.“ V prosinci 1948 musela rodina opustit republiku a uchýlit se do zahraničí. „Já bych vám snad dodnes většinu Gottwaldova tehdejšího kabinetu mohl vyjmenovat. Tak se ta doba do mě silně vtiskla…Pamatuji se, jak nás jednou krátce po únoru 1948 nějaká dětská tlupa ve Voršilské ulici poplivala. Tyto zkušenosti naučily člověka chápat, že každá mince má dvě strany.Ale většinou člověku neškodí, když to zažije během dětství.“ Po válce sice otec Karla Schwarzenberga krátce převzal kontrolu nad svým majetkem, velmi záhy, v důsledku zákona o revizi pozemkové reformy a následně na základě zvláštního zákona č. 143/1947 Sb., zvaného neformálně Lex Schwarzenberg, o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi českou, byl veškerý rodový majetek zabaven. „
Šel tak ve stopách svého otce, který kvůli převzetí odpovědnosti za rodový majetek nedokončil studia historie u prof.Pekaře.
V červenci 1968 po dvaceti letech poprvé navštívil se svou ženou Československo. V rozhovoru s K.Hvížďalou vzpomíná, jak byl poté, co celníci na hranicích odkryli jeho totožnost, požádán, aby vystoupil z vozu, celá posádka pohraniční stráže se seřadila v budově a každému z nich potřásl rukou. „Z té cesty si ale pamatuji jen jedno: můj největší poznaný pocit je spojen se znovushledáním s vlastním dětstvím. To bylo asi na té cestě pro mě to nejsilnější! Na Orlíku jsem poznal i vzduch v domě!“ Na další návštěvu své vlasti musel čekat dalších dvacet let.
Narozeniny slaví na Den lidských práv, a tak je možná symbolické, že se v této oblasti celý život angažuje. Snahy o návrat demokracie do Československa podporoval od mládí. V polovině osmdesátých let pak společně s Vilémem Prečanem založil v rodinném sídle v bavorském Scheinfeldu na podporu československého exilu a disentu Československé dokumentačního středisko. Sbírka je dnes součástí Národního muzea v Praze. „Já si myslím, že neustále se domnívat, že se dá Čechům pomoci ze zahraničí, je naše stará iluze. … My, co sedíme venku, můžeme tu a tam někomu, kdo je v nouzi, pomoct, ale o tom, co se tam opravdu bude dít, musí rozhodnout lidé doma.“ V roce 1984 byl zvolen předsedou Mezinárodní helsinské federace. „Hledali totiž někoho, kdo sice má rozsáhlé politické styky, ale není sám přímo angažován v nějaké politické straně, a kdo se zajímá o to, co se děje za hranicemi. Na takovouhle nabídku člověk nemůže říci ne.“ Z této pozice vedl koncem osmdesátých let k otázce dodržování lidských práv jednání v bývalém Sovětském svazu, v Polsku, Bulharsku i v bývalém Československu.
Na podzim roku 1989 se vrátil do vlasti. „Už v roce 1989 jsem se rozhodl, že se vrátím. Čtyřicet let jsem na to čekal. Podařilo se to! Nejsilnější zážitek mého života.“ Hned po návratu do Prahy patřil k jednomu z nejbližších spolupracovníků Václava Havla, po odstoupení kancléře Lžičaře byl 10.července 1990 jmenován kancléřem prezidenta republiky. „Nejkrásnější den mého života byl 29. prosinec 1989, volba prezidenta Havla, kdy konečně vyvrcholilo naše nadšení, které nás tak dlouho sledovalo a bylo definitivně protrženo, dali jsme se na novou cestu.“ Z funkce kancléře odešel v roce 1992 v souvislosti s abdikací Václava Havla.
Po odchodu z Kanceláře prezidenta republiky se věnoval řízení rodinného podniku, tedy hlavně lesnictví a údržbě památek a nemovitostí, které díky restitucím získal jako přímý potomek orlické větve Schwarzenbergů. „Já byl vychován vždy tak, že to všechno je pouze majetek svěřený, ne moje vlastnictví. To znamená, že jsem nikdy neměl pocit, že je to soukromý majetek, se kterým si mohu dělat, co chci. To je majetek, který mně byl dán do opatrování, abych se o něj staral a dal ho dál.“ V roce 2004 předal řízení nadace, která rodinný majetek spravuje, svému staršímu synovi Janu Ondřeji Schwarzenbergovi. Nadále působil v řadě nadací, komisí a spolků.
Karel Schwarzenberg již od mládí snil o práci v médiích. Vyzkoušel si krátce i práci tiskového mluvčího, v Rakousku spoluzakládal měsíčník Trend, podílel se na vzniku týdeníku Profil. V roce 1996 se stal většinovým vlastníkem společnosti R-Presse, která vydává týdeník Respekt. Až do roku 2006, kdy do společnosti vstoupil jako investor Zdeněk Bakala, vydávání týdeníku Respekt financoval. Po vstupu Z.Bakaly vzniklo vydavatelství Respekt Publishing a.s., kde K.Schwarzenberg vlastní již jen minoritní podíl.
Jako ministr zahraničí se významně podílel také na přípravách a realizaci historicky prvního předsednictví České republiky v Radě EU. Právě během předsednictví se však opozici podařilo hlasováním v Poslanecké sněmovně vládu svrhnout, její mandát skončil 7. května 2009. „To, co provádějí vůdci sociální demokracie, to je totální pokles. Nevěřil bych, že je to možné. Když odrovnali vládu, nemysleli vůbec na stát, ale na sebe. Nikdo v Evropě dodnes nepochopil, že jsme se mohli takhle vykašlat na předsednictví. Jsme pro ně šašci. A mají pravdu.“ V současnosti je Karel Schwarzenberg členem Zahraničního výboru Senátu.
Mnoho přátel mu odchod od
Zelených a zejména spolupráci s dlouholetým členem a určitou dobu i
předsedou KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem vyčítá.
„Naučil jsem se vážit si Kalouska, kterého jsem před působením poslední
vlády prakticky neznal. Byl ve vládě jeden z nejpřipravenějších, byl
pohotový, věděl. Proto jsem s ním začal spolupracovat. Kalousek je
kromobyčejně inteligentní člověk.“ Na ustavujícím sněmu TOP 09 v
listopadu 2009 je Karel Schwarzenberg hlasy všech delegátů zvolen
předsedou strany, M.Kalousek 1.místopředsedou. „Já jsem antispolkař. Člověk si připadá jako vegetarián, který zdědí řeznictví.“
TOP 09 se profiluje jako konzervativní strana, otevřeně hovoří o
nepopulárních tématech jako jsou například poplatky ve zdravotnictví,
žádá razantní škrty ve výdajích státu. Přesto její podpora u veřejnosti
roste a K.Schwarzenberg nadále udržuje postavení nejpopulárnějšího
českého politika. „Je jasné, že všechna očekávání splnit nemůžeme.
Lidi očekávají, že člověk mávne čarovným proutkem a všechno se změní,
ale to neumím. Je jasné, že už za krátkou dobu budou na mě lidé
nadávat, že jsem dával plané sliby. Já je ale nedávám, já jen říkám, že
musíme tvrdě pracovat.“
Mezi jeho záliby patří politika, umění, zvláště pak moderní architektura.
Prosadili Schwarzenberkové koncentrák?
Podle dochovaných dokumentů byli vězni z koncentračního tábora u obce Lety u Písku za války využíváni k pracím na panství šlechtického rodu Schwarzenbergů. Nedaleko této jihočeské obce vznikl v roce 1942 na popud protektorátní vlády sběrný tábor pro Romy. Už o dva roky dříve byl ovšem ve stejném místě zřízen kárný pracovní tábor, určený rovněž pro ~cikánské rodiny a potulné osoby práce se štítící~.
/PRAHA, TŘEBOŇ, LETY/ ~Oficiálně byl v Letech u Písku kárný tábor a vznikl na základě nařízení československé vlády ještě před obsazením naší republiky Němci,~ uvedl deníku Super zdroj, který si přál zůstat v anonymitě. Pozdější ~koncentrák~ pro Romy vznikl podle něj na pozemcích, které sousedily či částečně zasahovaly do schwarzenberského panství. To bylo tehdy (v roce 1939) velmi zničené. Podle dokumentů ze Státního oblastního archivu v Třeboni zasáhla totiž v té době republiku silná bouře, která zničila především lesy. A právě jejich likvidace mohla být, podle zjištění deníku Super, prvním podnětem k výstavbě pozdějšího sběrného tábora pro Romy.
Dělníci za babku!
K odklízení polomů potřeboval otec Karla Schwarzenberga, Karel VI. ze Schwarzenberga, co nejvýhodnější pracovní sílu. ~Lidé byli do tábora najímáni na odklízení polomů,~ potvrdil deníku Super nejmenovaný historik, podle něhož vládní výnos z 2. března 1939, kdy kabinet předsedy vlády Rudolfa Berana schválil zřízení kárných pracovních táborů, mohl být Schwarzenberkům jen ku prospěchu. ~Do tábora přicházeli zejména cikáni či potulní lidé, které bylo nutné dle vládního výnosu převychovat. Nebylo tudíž potřeba jim ani platit,~ vysvětlil historik a dodal: ~Pro Schwarzenberga byli tito lidé levnou a výhodnou pracovní sílou. V souvislosti se vznikem tábora se proto hovoří, že se Karel VI. Schwarzenberg o jeho vznik přímo zasadil.~
Šlechta se brání
Kníže Karel VII. Schwarzenberg, syn Karla VI. a někdejší kancléř prezidenta republiky, však tuto skutečnost odmítá: ~Schwarzenberský majetek orlické větve byl v období existence sběrného cikánského tábora pod nucenou správou, kterou na něj uvalil místoprotektor Rainhard Heydrich. S táborem nemá náš rod tudíž nic společného. Karel VI. Schwarzenberg byl s rodinou vykázán do Čimelic a na Orlík vůbec nesměl.~ Nic společného prý nemá věhlasný šlechtický rod podle bývalého kancléře ani s tábory založenými před ~koncentrákem~ pro Romy. ~Tábor byl vybudován na obecních pozemcích, které sousedí se schwarzenberskými,~ brání se kníže.
Doložená minulost
Dochované dokumenty však hovoří jinak než kníže. ~Lokalita nedaleko jihočeské obce Lety byla vybrána proto, že se zde už v tu dobu nacházel dělnický ubytovací tábor sestávající se z padesáti stavebních buněk... Dělníci pracovali mimo jiné na odklízení polomů,~ stojí například v jednom z nich. V dalším, vyňatém z jihočeského sborníku historického, pak historie ~koncentráku~ pro Romy pokračuje. ~Kárný pracovní tábor byl postaven z padesáti baráčků... Podle směrnic pro hospodářskou službu v táborech mělo se mimo jiné používati vězňů při zpracování polomů v okolních lesích.~ Kdo dal tedy vzniknout původnímu pracovnímu táboru, když Schwarzenberkové, kteří kolem měli své panství, spojitost s výstavbou ~koncentráku~ odmítají? Podle dochovaných dokumentů byli dělníci-vězni z tábora využíváni mimo jiné i na odklízení polomů v lesích, které patřily šlechtickému rodu. Schwarzenberkové by se tak po nově odhalených skutečnostech z historie mohli dostat do potíží kvůli majetku, který jim byl vrácen v restituci.
Podle Benešových dekretů by totiž neměl být vrácen majetek lidem, kteří spolupracovali s nacisty.
Fakta o táboře Romů
První opatření k pronásledování Cikánů připravila vláda Česko-slovenské republiky po obsazení českého a moravského pohraničí wehrmachtem.
Tehdejší předseda vlády Rudolf Beran se 6. února 1939 obrátil na ministra obrany a ministra veřejných prací s žádostí, aby zvážili zřízení pracovních táborů pro ~cikánské rodiny a další potulné osoby.~
Nařízení vlády ke zřízení kárných pracovních táborů schválil Beranův kabinet 2. března 1939.
Ještě téhož roku se začalo pro záměr hledat vhodné místo. Mimo jiné lokality byla podle existujících dokumentů vybrána i oblast nedaleko obce Lety u Písku, kde se už v té době nacházel dělnický ubytovací tábor.
17. února 1942 byla na majetek Schwarzenberků - orlické větve - uvalena nucená okupační správa.
S platností od 1. srpna 1942 byly zřízeny cikánské tábory, jejichž účelem bylo podle ministerského výnosu vyloučit Cikány, cikánské míšence a osoby potulující se, ze společnosti a převychovat je k práci.
~Koncentrák~ pro Romy existoval do května 1943
Prošlo jím zhruba 1300 mužů, žen a dětí.
Jejich památku a děsivé události dnes připomínají haly na chov vepřů. Prasečák byl nedaleko obce Lety postavený v roce 1974 a i přes značné protesty zřejmě nikdy nezmizí!