TAJEMNSTVÍ MAYSKÉHO KALENDÁŘE -- APOKALYPSA
Mayský kalendář je kalendář, pomocí kterého staří Mayové předpovídali zatmění Slunce. Pravděpodobně vznikl jako výsledek precizních a dlouhodobých astronomických pozorování. Přesnost, které dosáhli při výpočtech dob oběhu různých nebeských těles, je porovnatelná s údaji, které získali dnešní astronomové pomocí nejmodernějších přístrojů.
Nejvýznamnější skutečností, která mayský kalendář charakterizuje a dělá ho natolik odlišným od našeho chápání času a světa, je cykličnost. Jednotlivé časové úseky měly periodický charakter. V pohledu Mayů na vnější svět bylo typické stálé opakování. Stále přicházely ty samé periody a s nimi stejné události, božstva a jejich rozhodnutí. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti. Lineární pohled na svět typický pro naši křesťanskou kulturu, kde čas a události jdou stále dopředu a nic se nikdy nemůže opakovat, je na světě poměrně výjimečný. I staří Řekové a Římané chápali čas jako sled neustále se opakujících cyklů.
Všechna časová období, všechny dny, měsíce a roky měly své bohy. Božský protějšek měly i všechny číslice a některá důležitá čísla. Každý den nejenže měl svého boha, ale i sám bohem byl, či spíše několika bohy. Samozřejmě, že při takových složitých kalendářních a náboženských soustavách a způsobech jejich zápisu se v nich nemohl orientovat každý. Tato schopnost byla vlastní výhradně kněžím, které ostatní členové společnosti živili, podobně, jako dnešní společnosti živí své vědce a umělce. Složitá soustava s mnohými pro lid tajemnými znalostmi zabezpečovala kněžskému stavu značnou moc.
Typy kalendáře
Mayové používali vícero paralelních kalendářních systémů, přičemž data se zpravidla psala ve více systémech najednou. Informace o čase je tedy (úmyslně) taková redundantní, že i po tisíciletích - po zničení části nápisů - je/bude možné přečíst datum. Kalendáře vznikly před 1. stoletím př. n. l. a asi pocházejí od Olméků. Byly to:
- haab (neboli občanský kalendář) = období 365 dní sestávající z 19 měsíců, ze kterých 18 mělo po 20 dní a poslední měsíc jen 5 dní. Dny v měsíci byly číslované, přičemž se uplatnilo i číslo nula.
- tzolkin (neboli posvátný kalendář) = období 260 dní. Tzolkin byl více používaný mezi obyčejnými lidmi, určoval plán obřadního života. Den narození každého člověka se také posuzoval podle tzolkinu.
- dlouhý počet = jednoduše celkový počet dní, který uplynul od mayského dne "nula" - narození Venuše a začátku aktuálního, tedy v pořadí pátého mayského cyklu (=5125.37 let). Zapisoval se ve tvaru #.#.#.#.#.#.#.#.#., kde tečky oddělují určité jednotky dvacítkové soustavy (u nás by to odpovídalo zhruba zápisu tisíciletí.století.roky.měsíce.dny.), přičemž první položka odpovídá našim 63 081 429 rokům a poslední našim dnům. Běžně se však používalo jen posledních pět položek – baktun (např 9.15.9.0.1 znamená 1407201 dní ode dne "nula"). Výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu (0.0.0.0.0.) odpovídá(*podle starého datování) 11. srpnu 3114 př. n. l. a poslední den 13. baktumu (13.0.0.0.0. = nové 0.0.0.0.0.[zdroj?]) odpovídá (*podle starého datování) 21. prosinci 2012. V tento den má podle Mayů nastat konec[zdroj?] aktuálního, pátého světa, nějakou katastrofou[zdroj?] tak, jak skončily i předchozí[zdroj?] světy. Není nám známo ale ani to, zda se počátek mayského kalendáře vztahuje na nějakou konkrétní historickou událost (protože ani nevíme, zda Mayové tehdy už existovali).
K označnení data v tomto cyklu se používají následující jednotky:
-
- Kin = den
- Uinal = 20 kin
- Tun = 18 uinal = 360 kin ≈ 1 rok
- Katun = 20 tun = 7200 kin ≈ 20 let
- Baktun = 20 katun = 144000 kin ≈ 394 let
- Piktun = 20 baktun ≈ 7 885 let
- Calabtun = 20 piktun ≈ 157 704 let
- Kinchiltun = 20 calabtun ≈ 3 154 071 let
- Alautun = 20 kinchiltun ≈ 63 081 429 let[1]
Apokalypsa (řecky ἀποκάλυψις apokalypsis zjevení, odhalení) je starověkýliterární druh, jehož přesné prvky je velmi obtížné určit, stejně jako je nesnadné definovat, které spisy jsou apokalypsy, a které nikoli. Většinou se jedná o spisy, v nichž nějakému člověku (prorokovi) je skrze nebeského (andělského) prostředníka zjevena nadpřirozená pravda, obvykle o dějinách a jejich smyslu (s důrazem na boží jednání v dějinách ve prospěch trpících), ale může se jednat i o zjevení nebeského světa jako takového (viz např. 1. knihu Henochovu apod.). Podle klasické definice sem patří i zájem apokalypsy o poslední věci (eschatologii). Obvykle apokalypsy obsahují i výzvu k určitému jednání, to však není obecně nijak určeno - může se jednat jak o výzvu k boji a odporu (Zvířecí apokalypsa v 1. knize Henochově), tak o pacifismus (kniha Daniel).
V přeneseném smyslu se termínu „apokalypsa“ užívá též pro charakteristiku katastrofy či válečnéhokonfliktu, jejichž rozměry vedou k úvahám o možném úplném zničení světa či jeho části.
Stále častěji se objevují otázky, zda my, zazažíjeme onen biblický konec věků... Vše se řídí určitými zákony Universa,i Země a že se takový konec věků čas od času koná, je jisté. Občas to "odnesou" dinosauři, někdy celá civilizace (Atlantida), občas naprosto všechno živé, intenzita se zřejmě mění. Apokalypsa je vždy doprovázena částečným či úplným zatměním slunce od zvířeného prachu či jiných příčin, celosvětovými povodněmi a zátopovými vlnami a mohutným zemětřesením.
Které faktory tomuto tvrzení nasvědčují?
- mnohá poselství duchovních vůdců, proroků a přírodních národů, která si můžete přečíst mimo jiné i na stránkách www.osud.cz
- dávná Mayská civilizace, výborná v matematice a astronomii - svůj kalendář uzavírá rokem 2012
- na Zemi dochází k závažným anomáliím (neustálá akcelerace přírodních katastrof, prudké změny počasí, nedodržování 4 základních období)
- tep planety Země přechází na vyšší frekvenci
- k závažným anomáliím dochází i na Slunci (mohutné výboje a bouře, nejvyšší za poslední období)
- anomálie jsou hlášeny i z Marsu (ohromné prachové bouře, změna orbitu satelitů Marsu Phobose a Deimose)
- náhlé objevení se různých velkých těles v naší soustavě, nazvaných pracovně "asteroidy", na umělé satelity působí neznámé síly
- mezi lidmi se stupňují nemoce, považované za nevyléčitelné (ať již smrtelné infekce, nebo různé formy chronických záležitostí), nová generace dětí špatně reaguje na očkování
- technický a technologický rozvoj pokračuje skokově, v minulém století předběhly některé vynálezy a objevy (často v oblasti vojenské) podle odborníků svou dobu o 50-100 let
- nejen u nás je stupňován tlak na svobodu slova, projevu, nezávislá média, přičemž je apelováno na dodržování "základních demokratických principů", veškeré aktivity spjaté s duchovním životem, alternativním medicínskými postupy, přirozeností danou přírodou jsou perzekuovány, odmítány, či skandalizovány
Které faktory jej naopak vyvracejí?
- konec věků nastane, až svět povede muž tmavé pleti - v tomto bodě se jaksi automaticky nepočítá s nikým jiným než papežem, ovšem je zcela možné, že je myšlen 1. muž OSN, pak je takový předpoklad splněn již nyní
- znamení Bestie, které bude součástí člověka (zřejmě mikročip) se sice již vesele testuje (např. na vězních, ale nechalo si jej vbudovat i několik zámožných mořeplavců), ale stále ještě ani náhodou nedosáhlo plného "pokrytí".
- Česká republika se má stát duchovním centrem světa (v současné době však zatím setrvává na tvrdě materiálním ateismu s podporou arogantních autorit, konzumu a agrese za maximálního přispění politické korupce)
- žádné apokalyptické scénáře nepodporují zatím ani astrologové (může to být však způsobeno tím, že se řídí vždy určitým precedentem a na základě postavení planet té doby pak odvozují události příští, ovšem postavení planet při minulých apokalypsách není dochováno, naopak nadcházející Věk vodnáře považují za velmi příznivé období pro rozvoj lidského ducha)
- v této době se rodí - chcete-li inkarnuje - mnoho dětí nové "indigo" generace (dětí moudrých a spravedlivých, s rozšířenou formou vnímání) viz.indigové děti
Anne Wagner
CO NÁM ŘÍKÁ BIBLE????
| |
Nový zákon, proroctví konce světaApokalypsa a 666Nový zákon je ukončen knihou Zjevení Janovo. Stovky let mají lidé spojenu číslovku 666 se symbolem zla, šelmou, předzvěstí konce. Nedošlo však k omylu? Různé výkladyZjevení osudu světa a lidstva, tedy apokalypsa, fascinuje judaisty i křesťany již nejméně 2200 let. Mnohé generace čtenářů apokalyptických textů očekávaly vyplnění předpovědí již za jejich života. U racionálně uvažujících lidí však popisy konce světa vyvolávaly často nedůvěru. Řecké slovo Apocalypsis znamená zjevení či odhalení. Dnes je však chápáno jako synonymum pohromy, katastrofy, konce světa. Tento druhotný význam vzešel z knihy Zjevení Janovo, která bývá označována také jako Janova apokalypsa či jednoduše Apokalypsa. Je jedinou prorockou knihou Nového zákona. Mnozí věří, že lze z knihy vyčíst boží plán osudu lidstva, tedy skončení našeho věku, nástup nové éry - Tisíciletého království a počátek Věčnosti. Zjevení Janovo vyvolává celou řadu různých výkladů. Apokalyptici věří, že kniha obsahuje proroctví o konci světa. Podle préteristů (Preterists) bylo Zjevení napsáno před rokem 66 n.l. a předpovídá události 2.poloviny 1.stol. Jan prý přesně předpověděl římskou válku proti Židům. Futuristé (Futurists) vidí v Janových vizích události, které nastanou až ke konci světa někdy v budoucnu. Další apokalyptici (Historicists) hledají paralely mezi Zjevením a konkrétními historickými událostmi od 1.století až do druhého příchodu mesiáše, jehož příchod je však neustále posunován.[8] Lidé již předpověděli na základě Janova Zjevení stovky termínů konce našeho věku.[7] Poslední bitva mezi dobrem a zlem však byla vždy odložena. Jen na internetu dnes nalezneme tisíce článků předpovídajících na základě Janova proroctví konec světa. Na druhé straně by řada racionálně uvažujících křesťanů nejraději Janovo Zjevení z Bible zcela vypustila.[6] Jak tedy porozumět Janovu Zjevení? Předpovídá kniha události, které se mají stát až v naší současnosti, vzdálené téměř dva tisíce let? Pro lepší porozumění smyslu proroctví je nutné vědět více o jejich autorovi, jeho cíli a dobovém pozadí vzniku textů. Doba a okolnosti vzniku ZjeveníSám autor v knize uvádí, že se jmenuje Jan. Podle křesťanské tradice se jedná o apoštola Jana, autora čtvrtého evangelia. Biblisté dnes tuto domněnku odmítají. Z textu knihy je patrné, že autor nebyl apoštolem a neznal osobně Ježíše. Výsledky analýzy textů Janova evangelia a Zjevení Janova ukázaly, že jsou dílem různých autorů. Název knihy Zjevení Janovo pochází ze slova apokalypsis (= zjevení, poučení). Podle odborníků byl autor Zjevení významnou postavou ranného křesťanství v římské provincii Malá Asie (dnešní Turecko). Kniha začíná sedmi dopisy adresovanými křesťanským komunitám v sedmi městech provincie (Efez, Smyrna, Pergam, Thyatiry, Sardy, Filadelfia a Laodikea). Jan zřejmě pocházel z židovského prostředí Palestiny a znal dobře Hebrejskou Bibli. Janův hněv je tradičně chápán jako reakce na římskou persekuci ranných křesťanů. Nemáme však žádné správy o tom, že by křesťané v Malé Asii byli pronásledováni. Osten autorovy kritiky spíše míří do vlastních řad. V prvém století začali totiž lidé uctívat římské císaře jako bohy. To bylo pro křesťany rouhání jedinému bohu. Uctívání císařova kultu byl podle odborníků tím hlavním důvodem, proč Jan napsal svou knihu. Zjevení Janovo je polemikou vůči zbožštění císařů a varováním křesťanů v Malé Asii. Bůh nakonec zvítězí nad ďáblem a křesťanská víra bude odměněna. V tomto kontextu lze vysvětlit Janovy apokalyptické vize.[2] Viz.také Satanův trůn. Sedmihlavá šelmaCEP[5] Zjevení Janovo 17:3-11
Sedmihlavá šelma s nevěstkou symbolizují římskou říši s jejím císařem i hlavní město Řím. Řím byl známý jako město sedmi pahorků. Do Janovy doby vládlo Římu sedm císařů. Pět jich podle Jana padlo: Augustus, Tiberius, Gaius (Caligula), Claudius a Nero. Šestým, který kraluje, je Vespasián. Sedmý, který ještě nepřišel, je Titus, vládnoucí pouhé dva roky (79 - 81 n.l.). Jeho nástupce Domicián (81 - 96 n.l.) je pak onou šelmou, osmým králem. Čtyři jezdci apokalypsyCEP[5] Zjevení Janovo 6:1-9
....
|
