MILAN M I K L A S Bartošovice

VÁCLAV

No dneska se dá napsat cokoliv a také se mění dějiny . Ale pokut by
se
to zakládalo na pravdě ,tak je mi z toho na nic .


Je to pravda nebo lež ?
Václav Havel nabyl po 17. listopadu 1989 v restituci rozsáhlý majetek.
Pozadí této restituční transakce, jedné z prvních, která prolomila Benešovy dekrety, je však zatemněno a objevuje se jméno pražského pozemkového
krále, miliardáře Miloše Červenky.

Rodina Havlů patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze
již na
počátku
20. století. Otec a strýc Václava Havla byli členy zednářské
lóže
"Bohemia".
Oba financovali Sionistické organizace, zednářské lóže, PEN-klub
a oba
byli
členy Rotary-klubu. Současné bohatství, resp. zrestituované
majetky jsou
dílem strýce Václava Havla, Miloše Havla filmového podnikatele.
Významnou
měrou se na majetku rodiny podílel i otec Miloše Havla Václav
Havel,
majitel
stavební firmy a stavitel Lucerny. Vztahy Václava Havla se svým
synem
Milošem Havlem však byly později poznamenány synovou neutajovanou
homosexualitou.

Asi nejproslulejším projektem Miloše Havla bylo vybudování
barrandovských
studií, které vybudoval spolu s židovským podnikatelem Osvaldem
Koskem.
Miloš řídil i filmovou společnost Lucernafilm a bohatl na dovozu a
promítání
amerických filmů.

Po začátku války vstoupila na Barrandov německá správa a
ateliéry se
nebývale rozrostly. Točila se řada filmů, na kterých se podílela
tehdejší
elita českých herců. Rodina Havlů patřila k prominentním Židům,
svědčí o
tom
fakt, že Miloš Havel a Václav Havel senior spolupracovali nejen s
okupační
správou, ale také s Gestapem a SD (Sicherheitsdienst). V Lucerně
(která
byla
ve vlastnictví Havlů) ustavili rezidenturu SD a zřídili
konspirativní
byty.
Zde získávali občany ke spolupráci s SD a Gestapem.
Miloš Havel zajišťoval pro Gestapo a SD večírky, hony a zábavy s
děvčaty a
optoval německou národnost i občanství. Dostal doklady na německé
jméno a
příjmení. Pracoval zpočátku jako agent, pak jako řádný
úředník pražského
Gestapa. Miloš Havel dostal také celou řadu osob do koncentračního
tábora
a
vězení.

Po válce byl Miloš Havel zařazen pod svým německým jménem na
listinu
válečných zločinců. Byl také obžalován, ale obvinění bylo za
nejasných
okolností staženo. Z této doby existují také doklady o čilých
stycích
Miloše
Havla s StB. Miloš Havel podepsal StB také spolupráci. Po
navázání
spolupráce s StB odcestoval Miloš Havel do Německa.

V Západním Německu požádal Miloš Havel jako "pronásledovaný"
český Žid za
války o odškodnění za majetek, který ztratil. V průběhu války
totiž prodal
polovinu barrandovských studí německé správě za částku asi 7
milionů
korun,
což považoval za podhodnocenou cenu, ke které byl přinucen.
Západoněmecký
rehabilitační soud nároky Miloše Havla uznal a v plném rozsahu jej
odškodnil.

Vraťme se však k Václavu Havlovi. Ten se programově angažoval v
Chartě 77,
ve které byla řada (bývalých) komunistů, tzv.
"osmašedesátníků". Namátkou
uveďme jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek,
Jaroslav
Šabata,
Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších. Václav Havel byl
rovněž členem
KSČ a to do roku 1967.. Všichni mluvčí Charty 77 byli Židé nebo
zednáři.

Václav Havel nebyl řadový disident. Jezdil v lepším automobilu
než
tehdejší
předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval
rozlehlý a
komfortní byt na Rašínově nábřeží a stejně tak měl k
dispozici svou
usedlost
Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své disidentské seance.

Havlův čas přišel v listopadu 1989, když na Letné a z balkonu
Melantrichu
mával nadšeným statisícům doufajících. V témže roce byl
komunistickým
parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib,
přísahal
symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným a
doufajícím
davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.

V roce 1990 se uvažovalo, jakým způsobem uskutečnit restituce a
především
v
jakém rozsahu. Václav Havel, který měl tehdy v Občanském fóru
rozhodující
slovo, prosadil široké a rozsáhlé restituce. Vzhledem k hrozbě
nároků
sudetských Němců se parlament rozhodl navracet majetky zabavené
teprve po
25.2. 1948.

Způsob, jakým se Václav Havel dostal k majetkům svého strýce a
děda, je
zahalen tajemstvím. Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen
jako
kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů.
Proto se na
něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného
po roce
1948, nevztahují. Václav Havel přesto jako jeden z prvních dostal
veškerý
majetek, o který požádal.

Možná i proto se Havel bojí tématu Benešových dekretů jako čert
kříže. Na
přímou otázku na svůj názor na ně uvedl pro BBC v roce 2002: "Já
jsem se k
tomuto velmi důležitému a citlivému tématu vyjádřil už
mnohokrát, ale
vždycky jsem se k němu vyjádřil, když jsem já chtěl a ne tehdy,
když
jakási
zhysterizovaná atmosféra mě k tomu nutila, já zůstanu věrný
této tradici,
pokud jde o ty dekrety." Jednoznačné stanovisko k Benešovým
dekretům však
Václav Havel nikdy neposkytl a dobře ví proč.

O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář
se jimi
netroufl zabývat. Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou tzv.
sametové
revoluce a falešného sametového "národního obrození". Restituce
příjemně
postihly řadu disidentů z Charty 77 a ti chartisté, na které nic
nezbylo,
si
dokumenty k restituci alespoň padělali. Učinila tak Havlova
spolupracovnice
a disidentka z Charty 77 (Židovka) Marta Chadimová , jejíž
restituční
podvod
s nemovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však odhalen a
před
odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího přítele z
Charty 77.

Restituce Václava Havla proběhly však tiše a úspěšně. Upozornit
na to, že
prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční
čáru
25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze
přitom
konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických
v tom
smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.

Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno
Miloše
Červenky, současného miliardáře a pozemkového magnáta v Praze.
Absolvent
moskevského MGIMO (aneb "Akademie KGB") Červenka také Havlův
majetek
spravoval a fungoval jako Havlova "peněženka". Naskýtá se proto
otázka,
pro
koho vlastně dnes agent Červenka svůj obrovský majetek spravuje.

Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem
ukazuje
i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna
společnosti
Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem. I u této transakce
asistovala
šedá eminence jménem Červenka.

Dnes je (bývalý) majetek rodiny Havlů zdevastován a pomalu
chátrá. Důkazem
toho jsou jak Barrandovské terasy, tak Lucerna. Havel však rozhodně
nezchudl, svá aktiva má uložené jinde.

Skutečný obraz Václava Havla je diametrálně odlišný od toho, jak
jej
vykreslují Židy ovládaná média a samozvaní kulturní elitáři.
Vyzní tedy
velmi trefně, je-li při jedné společenské akci k nazvání
Václava Havla za
"jednoho z nejlepších synů národa" vybrán jistý deviantní
fotograf
obscénních polopornografických snímků a sál plný ovcí nadšeně
tleská. Je
to
jen důkazem, kterak se instalovaná "česká kulturní elita"
(většinou
tvořená
Židy) utápí v bahně pokrytectví a bezpáteřnosti.

Václav Havel zneužíval ideály, kterými se zaštiťoval. Ač celý
život žil s
maskou bojovníka s totalitou a s komunismem, již v období Charty 77
s
(bývalými) komunisty ochotně spolupracoval. A navíc jak už bylo
řečeno byl
sám bývalým komunistou. Po jeho úspěšném 17. listopadu 1989
Havel v čele
Občanského fóra zajistil, aby si komunistická elita udržela moc ve
státě.
Symbolicky jmenoval federálním premiérem bývalého komunistického
ministra
Mariána Čalfu. Havel také obnovil všechny židovské společnosti
ve státě a
zednářské lóže, jejichž členy se stali téměř všichni
vyvolení členové
Charty
77 a Občanského fóra, vlády a diplomatického sboru, kteří byli
povoláni
pro
budoucnost k vybraným rolím.

V březnu 1989 se v soukromých pražských bytech připojovala k
televizorům
videokazeta s Havlovou hrou "Asanace", natočenou malou divadelní
scénou v
Německu. Na konci děje hry byl připojen asi osmiminutový
fotografický
přehled autorova života. Na jednom snímku je Václav Havel se všemi
rituálními symboly svobodných zednářů korunován králem. Václav
Havel byl
zasvěcen do zednářské lóže v roce 1968 při svém pobytu v USA.
Do lóže byl
uveden Arthurem Millerem, Židem a bývalým americkým komunistou.
Havlovi se
dostalo 30. stupně zasvěcení podle amerického rituálu (Ritual of
Knight
Kadosh z roku 1879). Etika rytířů 30. svěcení (Kádoš) je v
rituálu
charakterizována takto: "Moi, rien que moi, tout ŕ moi, tout pour
moi, et
cela par tous les moyens quels qu´ils soient", tj. Já, nic než já,
všechno
mě, všechno pro mne a to všemi prostředky, lhostejno jakými.
Stupeň rytíř
Kádoš je pojmenován podle rabína Ha-Kadoshe. V zednářském řádu
Kádoš
existuje 7 stupňů. Václav Havel byl zasvěcen ve stupni 1. jako Le
Kadosh
Israelite (Kádoš Izraelita).

Svým stupněm zasvěcení byl Havel předurčen (vyvolen) pro
výkonnou
politickou
roli. V den své inaugurace předstoupil před veřejnost v krátkých
nohavicích
svých kalhot, což v nezasvěcené veřejnosti vzbudilo rozpaky,
zasvěcenci v
celém světě však věděli, že patří králi bosáku služebníku
Židů.
Krátce po svém zvolení prezidentem navštívil Izrael, kde s
rabínskou
čepičkou na hlavě převzal čestný doktorát. Vídeňský Kurier
přinesl
fotografii Havla, na níž s židovskými modlícími řemínky na
hlavě, opřen o
Zeď nářků, šeptá hebrejské modlitby a skládá přísahu.

Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky
naší
společnosti. Na úpadku morálky a národního cítění se Václav
Havel podepsal
ještě více, než celý komunistický režim. Ten, kdo jej uznává a
uctívá jako
"morální symbol", tímto zároveň přijímá tuto pokřivenou
morálku.